Alexander Schmemann (1921-1983)
Kafkův jasnozřivý génij odhalil i to, co pozorujeme po desetiletích nyní my na základě našich moderních počítačových astrologicko-diagnostických metod:
„Život člověka se projevuje stavbou lidského těla a počíná se sloučením dvou buněk, totiž seménka mužského s vajíčkem ženským. Seménko mužské je utvořeno z látek převahou mozkových, kdežto vajíčko ženské se skládá více z nejjemnějších látek stavebních, krevních…“ praví Kafka ve svém spisu Nové základy experimentální psychologie.
A ano, když porovnáváme dnes my stovky a stovky konstelací tisíců osob mezi sebou i s jejich diagnosami, což dnes lze na základě přesných počítačových algoritmů poměrně snadno, s úžasem zjišťujeme, že skutečně mnohé zdraví určující konstelace dědíme většinou po svých matkách! Zatímco duševní a intelektuální schopnosti zpravidla po otcích.
Kafka se také dotýkal často zásadních zjištění na poli výživy člověka. A my jen s úžasem můžeme dnes hledět, jak obdivuhodně se i v tomto trefuje do teorií pravoslavných východních otců o stravě a jejím významu pro nás, Bohem stvořené lidi:
„Člověk je tím, co jí a celý svět je pro člověka všezahrnujícím prostřeným stolem. Obraz této hostiny se nese celou Biblí, jako centrální obraz života. Je na počátku stvoření a též na konci, při jeho naplnění: ‚…abyste v mém království jedli a pili u mého stolu…‘ (Lk22,30)“ říká vynikající pravoslavný kněz theolog 20. století Alexander Schmemann (1921-1983). A tentýž theolog ihned dodává, že tím, jak člověk po pádu v Ráji skrze špatně použitou vlastní svobodu získal ono hrubé smrtelné tělo, začal současně také jíst věci mrtvé.
„Není náhoda, že biblický příběh o pádu je opět soustředěn na jídlo. Člověk jedl zakázané ovoce. Ovoce z tohoto jediného stromu, ať už to může znamenat cokoliv dalšího, nebylo jako ostatní ovoce v Zahradě, nebylo člověku nabídnuto jako dar. Nebylo dáno, nebylo požehnáno Bohem, bylo to ovoce, jehož snězení odsuzovalo ke společenství se sebou samým, bez Boha…“ rozvíjí theolog Schmemann s tím, že následně už člověk pojídáním jídla nikoli buněčně Živého, ale jídla naopak usmrceného, se sám k smrti odsuzuje!
Pro ty, kdo považují jídlo za sám zdroj života, je jeho jezení společenstvím se smrtí. Jídlo samé je mrtvé, je to život, který zemřel a musí být uložen v lednici, jako mrtvola.
„Mzdou za hřích je smrt“. Život, který si člověk požitím nepožehnaného mrtvolného ovoce vybral, byl pouhým zdáním života. Bůh mu ukázal, že se rozhodl jíst chléb způsobem, který ho vrátí zemi, ze které, spolu s chlebem byl vzat: „Prach jsi a v prach se obrátíš“.
„Člověk ztratil eucharistický život, ztratil život života samého, sílu proměňovat ho v Život. Přestal být knězem světa a stal se jeho otrokem“, uzavírá Alexander Schmemann.
Podle něho nás tak může uchovat při věčném životě pouze jídlo, při němž do sebe přijímáme Živého Boha. Tedy eucharistický chléb a víno. Nic jiného!
A co nezávisle na něm při tisících a tisících pokusech zjistil Břetislav Kafka?
„Tepelnou úpravou se ničí regenerační živoucí podstata jadernatosti buňky v potravě, tělu se přinášejí již mrtvoly a lidská buňka si nemůže vzít životní látku ke své původní životnosti jako při stravě nevařené“, upozorňuje Kafka a nabádá, že alespoň ze 40% bychom měli jíst stravu nevařenou, nepečenou, v přirozeném syrovém či sušeném stavu:
„Například syrové ssedlé mléko, syrová vejce, třešně, hrušky, jablka či další ovoce, křížaly a důrazně nabádám, často také maso ve stavu syrovém!“ uvádí B. Kafka doslova.
„Jsem-li si jist, že dbám-li přirozeného žití, nemusím se obávat přijetí bacilů při pojídání stravy nevařené“, ujišťuje český duševědec.
Zajímavá shoda mezi dvěma badateli, mezi katolickým parapsychologem a pravoslavným theologem, kteří se vzájemně nikdy nemohli potkat a patrně ani o sobě nevěděli!
- Pokračování příště
Leo P. Švančara, psáno ve svátek sv. Kateřiny. A .D. 2020
V kategorii Břetislav Kafka, Články, Zajímavosti
Příspěvek zaslal: leo dne 25.11.2020 / článek si přečetlo 858 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara
