Mučedník P. Josef Toufar (1902-1950)
11. prosince 1949, na třetí adventní neděli, došlo v Čihošti poblíž Ledče nad Sázavou k události, která je dodnes pro většinu lidí předmětem dohadů…
Při „hrubé“ mši svaté v místním kostele, právě při kázání faráře Josefa Toufara, se půlmetrový kříž umístěný na hlavním oltáři několikrát pohnul ze strany na stranu. Pan farář sám nic neviděl, byl na kazatelně otočen směrem k lidem, do chrámu a podle vlastnoručního záznamu ve svém deníku byl informován o této události až následující den místním kovářem Pospíšilem.
Kromě zmíněného kováře pohyb křížku při mši však vidělo ještě dalších 18 svědků, kteří začali šířit zprávu o podivném jevu do širokého okolí. O tuto událost se však mimo to začínají okamžitě zajímat i orgány komunistické policie.
Do Čihoště je vyslán strážmistr Goldbricht z Ledče, který podal na krajské velitelství do Jihlavy hlášení o podrobné prohlídce kostela i zmíněného křížku. Podle protokolu však v kostele ani na oltáři nenašel vůbec nic, co by se dalo přičíst nějaké technické manipulaci.
Křížek na oltáři v Číhošti se pohnul nejen 11. prosince 1949, ale opakovaně i po umučení pana faráře Toufara…
Za necelé tři týdny, Na Hod Boží vánoční, se ovšem při mši svaté křížek na oltáři pohnul opět. Rovněž tentokrát pohyb kříže vidělo několik věřících – a zvěst o zázraku v Čihošti se rychlostí blesku rozlétá po republice.
Do Čihoště se začínají sjíždět zvědavci ze širokého okolí a znervosnělá jihlavská StB postupuje případ raději rovnou do Prahy pod označením „nedovolená manipulace s křížkem“. Věci dostávají rychlý spád. A tak Čihošť během ledna navštěvují i některé církevní autority, například Toufarův někdejší spolužák želivský opat Vít Tajovský. Současně se však v narychlo připravené akci StB nad nebohým farářem Toufarem začíná stahovat smyčka.
Chrám Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti, dějiště několika zázraků, z nichž jednoho byl očitým svědkem i autor tohoto článku…
Farář je v lednu v tichosti zatčen, odvezen z Číhoště a uvězněn ve Valdické věznici. Zde za pouhý měsíc vyšetřovatelé StB pod vedením Ladislava Máchy – mimochodem v roce 1968 usvědčeného, leč dodnes nepotrestaného – proměnili zdravého venkovského kněze v trosku.
Kopance a rány vyšetřovatelů způsobily nebohému knězi proděravění střev a žaludku a následně zánět pobřišnice. Jakmile je o jeho žalostném stavu informováno ministerstvo vnitra, ihned nechává převézt zmučeného kněze do pražského Sanopzu, ale ani urychlená operace mu již život nezachránila. A tak v sobotu 25. února 1950 farář Toufar umírá.
Prokuratura zuří, protože byl již nachystán monstrproces s farářem, který se měl veřejně doznat k manipulaci s křížem na číhošťském oltáři a demonstrovat tak, že katolická církev se v boji proti komunistickému režimu uchyluje s radostí i k „podlým podvodům“…
Bože, přijmi do svého království duše svých služebníků, kteří pro Tebe tolik vytrpěli!
A tak orgány StB i prokuratury bez ohledu na farářovu smrt, kterou důsledně zamlčeli na dlouhých 11 let, rozjíždí ideologickou kampaň, ve které jej označuje za agenta Vatikánu, západního špióna a dovedného manipulátora, který se „neštítil použít pro své cíle i podvodu s domnělým zázrakem“. Dovedně se přitom daří zamlčovat, že farář je již díky vyšetřovacím metodám komunistické policie mrtev.
V údajně dokumentárním filmu z „rekonstrukce zločinu“ s názvem „Běda tomu, skrze něhož…“ dokonce v roli faráře Toufara na kazatelně, oděn do mešních rouch, vystupuje osobně sám státní prokurátor Čížek. Tento film byl v rámci kampaně povinně promítán ve všech kinech v republice, ovšem kromě Ledečska a samotné Čihoště. Zde by totiž diváci viděli, že v dokumentu nevystupuje jejich zmizelý farář Toufar, ale cizí chlap….
Jak to vlastně s číhošťským zázrakem bylo, nelze dnes už s určitostí objasnit. Je však zajímavé, že podle svědectví obyvatel Číhoště se křížek zahýbal po zatčení Toufara ještě opakovaně:
Kříž na oltáři se pohnul například na Popeleční středu 22. února 1950, tedy ve chvíli, kdy nebohý pan farář Toufar procházel posledními surovými výslechy – a dokonce i po Toufarově smrti, o Božím Těle 8. června téhož roku. Očití svědci však již tentokrát o tomto jevu mlčeli, aby tak státní bezpečnosti neposkytli záminku k likvidaci dalšího faráře.
Kříž v jinovatce na faře v Číhošti, který jsme viděli v pátek večer 11. prosince 1998. Tento podivný křížek z ledu si s námi tehdy prohlížel i současný pražský arcibiskup Dominik Duka…
K pozoruhodnému jevu v Číhošti došlo rovněž v jeden výroční den číhošťského zázraku, v pátek večer 11. prosince 1998. A tohoto zázraku jsem byl osobně svědkem i já sám:
Na zamrzlém okně fary v Číhošti se objevil přímo před očima hostů na několik hodin obrazec ve tvaru původního oltářního kříže z 50. let. Tento kříž z jinovatky, který se podařilo i vyfotografovat, jsme užasle prohlíželi společně s dnešním kardinálem Dominikem Dukou, který tam jako tehdy hradecký biskup zrovna byl na návštěvě rovněž.
„Jak si oba pamatujeme, viděli jsem tento kříž v jinovatce na okně, ale já osobně na to nedokážu dodnes ani po těch létech nijak odpovědět!“ zavzpomínal před časem, v roce 2010, v našem rozhovoru na číhošťské faře dnešní pan kardinál. Navíc, jak mne tehdy upozornil, o rok později, přesně v den 50. výročí prvního pohybu křížku na číhošťském oltáři – tedy 11. 12. 1999 – zesnul jeden z přímých účastníků v celé cause. Kněz a spolužák P. Toufara, želivský opat, který byl v souvislosti s touto causou na dlouhá léta uvězněn, Vít Bohumil Tajovský.
Svoje jmenování do úřadu českého primase se královéhradecký biskup Duka roce 2010 dozvěděl právě přede touto mší svatou zde, v Číhošti! Když jsem fotil tento záběr na něho, věděl to v tu chvíli jenom on a já netušil, že fotím vlastně již nového pražského arcibiskupa. „Když si uvědomuji, že o mém životě bylo rozhodnuto právě ve chvíli, když jsem byl ve zdejším kostele, tak mne Číhošť bude přitahovat asi navždy,“ řekl tehdy po mši svaté nový pražský arcibiskup…
„A aby toho nebylo málo, přesně na další kulaté výročí číhošťských událostí – rovněž dne 11. prosince 2004 – zemřel další významný český kněz, Toufarův bývalý ministrant a rodák z blízké Zahrádky, pozdější theolog i profesor římské papežské koleje Nepomucenum Karel Vrána“, sdělil mi tehdy Dominik Duka.
Zdá se tedy, že 11. prosinec je pro náš kraj, Vysočinu, i celou českou církev velmi zajímavým datem. Je dnem, kdy došlo opakovaně k několika vzájemně propojeným událostem.
Počínaje zázračným pohybem kříže na oltáři v maličké obci, kde je ovšem dnes vyznačen geografický střed České republiky (!), přes nevysvětlitelné objevení se téhož kříže na okně tamní fary po 49 letech, přes podivuhodné úmrtí pana opata Tajovského přesně v den půlstoletí od pohybu číhošťského křížku. Až po odchod na věčnost – opět v týž den, 55 roků poté – nejvýznačnějšího ministranta P. Toufara, římského profesora Karla Vrány…
Proto rozhodně neuškodí, když zejména dnes, 11. prosince, vzpomeneme všech těchto podivuhodných zvláštních událostí a v modlitbách poprosíme jistě již svatého mučedníka, kněze Josefa – rodáka z Arnolce u Jihlavy a potomka prastarého sedláckého rodu Toufarů z Horního Smrčného – o ochranu nás i našich potomků!
Svatý mučedníku Kristův, kněže Josefe, oroduj za nás všechny u Božího trůnu… Amen!
(Psáno v pondělí po II. adventní neděli, 11. prosince A.D. 2017, Leo P. Švančara)
(Autor fotografí: autor článku)
Další k tématu Číhošťský zázrak:
– Podrobněji o zázraku v Číhošti viz zde u nás, na Regionalistu, včetně přepisů rozhovorů s pamětníky
– Propagandistický lživý komunistický film o číhošťském zázraku z roku 1950 (na youtube)
V kategorii Články, Historie, Poznámka ke dni, Zajímavosti
Příspěvek zaslal: leo dne 11.12.2017 / článek si přečetlo 2 610 návštěvníků X-P.cz
Leo P. Švančara